Sk1901 - Váza

Sklářem se vyučil v letech 1912 až 1916 v německé Horní Lužici ve sklárně Bernsdorf, odkud byl povolán na bojiště první světové války. Po válce v roce 1919 přišel do Polevska u Nového Boru. Tam se stal nejprve sklářem, později vedoucím pracovníkem hutí ve sklárně Rudina huť (Rudinka). V roce 1938 musel po připojení pohraničí k hitlerovskému Německu Polevsko opustit.

Roku 1940 se přestěhoval do Škrdlovic a spolu s bratry Bohuslavem (1901 – 1984) a Jindřichem (1908 – 1993) založil malou a velmi jednoduchou sklárnu. Primitivní podmínky neumožňovaly výrobu kvalitního skla. Bratři Beránkové však udělali z nevýhody přednost a z bublinatého a nečistého skla začali vyrábět svou specialitu: hutně tvarované sklo. Toto poloprůhledné až neprůhledné masivní sklo, které brzy začaly napodobovat i velké firmy, bylo na trhu prodáváno pod názvem „antik“. Unikátní sklo zaujalo také výtvarníky. Od roku 1943 spolupracoval Beránkův závod například s firmami Františka Zemka či J. Vydry, ředitele školy uměleckých řemesel v Brně. Typické výrobky škrdlovické sklárny se vyvážely do zahraničí již za druhé světové války, zejména do Švédska a Švýcarska.

Po druhé světové válce byla sklárna modernizována a její výrobky získaly ceny na výstavách, například v Curychu, Stockholmu, Rotterdamu. V letech 1948 – 1949 se po znárodnění uvažovalo o její likvidaci, tlakem výtvarníků byla sklárna začleněna do Ústředí lidových uměleckých řemesel (1956). Škrdlovickou sklárnu vedl Emanuel Beránek až do roku 1959. I po jeho odchodu do penze se výroba orientovala na hutně tvarované sklo. Od druhé poloviny šedesátých let významně ovlivnili její produkci Jaroslav Svoboda a František Vízner. 

Po roce 1990 se sklárna opět navrátila do majetku rodiny Beránků, v roce 2009 byla nucena ukončit svoji činnost.